díl 7

Den za dnem ubíhá. Už jsem strašně unavená. Každý den točíme od rána do večera. Málo spím, nemám na to čas, protože scénář je těžkej a dlouhej. pomalu vidím že ostatní jsou na tom stejně jako já, dokonce i Marie-Anna už nemá energii otravovat. Je šest ráno a já jsem ještě nešla spát, učim se scénář. Slyším z venku Marii-Annu "budíček" podle jejího hlasu soudim že už má taky dost. Vijdu ven z karavanu a jdu na snídani. Vzala jsem si jenom musli s mlékem. Jsem strašně unvená i přesto že jsem vipila tři hrnky kafe. Jdu k sobě do karavanu a dám si ledovou sprchu "uf to mně trochu probralo. Oblíkla jsem se a šla jsem ven. Opodál mého karavanu někdo seděl na zemi a třásl se, šla jsem tam a byla to Marie-Anna a plakala, dívala jsem se na ní "co je ?"řekla jsem, podívala se na mně "ty bys to nechápala. Tu holku jsem nesnášela ale te´d mi jí bylo docela líto "tak mi to řekni, třeba to pchopim" zkoupala mně pohledem, těma uslzenejma očima nakonec řekla "nevím co mám dělat, bolí mně hlava, jsem unavená, herectví už není zábava ale povinost, já už prostě nemůžu". To mně překvapilo, mluvila jako by mi listovala v hlavě, ůplně stejně jsem se cítila i já, no možná trochu hůř motá se mi hlava, občas rozmazaně vidim a je mi na omdlení. Koukala jsem na brečící Marii-Annu a zmohle jsem se jenom na "tak to řekni mámě, určitě by zařídila abys mněla pauzu" ironicky se zasmála "jo ale je tu menší problém, mámu nezajímám a pro tátu je natáčení všechno ten to kvůli mně nestopne" zvedla se ze země a odešla. Šla jsem do karavanu "sakra mně je nějak blbě" zamotala se mi hlava. Najednou jsem otevřela oči, ležela jsem na zemi v karavanu a strašně mně bolela hlava. zvedla jsem se a v koupelně jsem si opláchla obličej "co to se mnou sakra je ?". Nikomu jsem nic neřekla a šla jsem ven. Většina herců už tam byla. Po chvíly jsme začali točit. Všechno šlo v pohodě kostimérka mně nalíčila takže nebylo poznat jak sem hotová. Už dvě hodiny hrajeme jdenu scénu pořád dokola, režisérovi se pořád něco nelíbí. Najednou jsem zase viděla rozmazaně a rozbolela mně hlava, šla jsem za režisérem že mi neni dobře ale ten mně jen seřval co si prej o sobě myslim uprostřed natáčení si chtít jít lehnout. Šla jsem tedy zpět na plac a zase jsme začaly hrát. Najednou se mi zatočila hlava a spadla jsem na zem nic jsem neviděla, jen jsem slyšela "co je s ní? Nevim nic jí nebylo. Já jsem slyšel jak si stěžovala režisérovi že je jí zle ale on jí poslal zpět na plac." cítila jsem na tváři že mně někdo otírá vodou "vztávej Gabi" slyšela jsem všechno, někdo řekl "nic neprobírá se, co budeme dělat?"všichni kolem začaly panikařit. Já jsem tam jen tak ležela, všechno jsem slyšela ale nic neviděla, hrozně mně bolela hlava, chtěla jsem něco říct ale nešlo to, pokusila jsem se pohnout ale nic.někdo volal sanitku, teda myslim skoro už jsem neslyšela hrozně mi pískalo v uších...........................Najednou jsem otevřela oči ,byl jsem v nemocnici otočila jsem hlavua viděla Marii-Annu najednou vikřikla "probrala sé" vypadala šťastná že jsem se probrala, to je divný "jak dlouho tu sem" zeptala jsem se jí, zvážněla "už dva ejdny ,doktoři netušej co ti je. Mněly jsme o tebe strach." dovnitř vešly Samuel a Amanda Garcíovi usmívali se naa mně .Povídali jsme si o tom co se dělo když jsem -spala- ,o tom jaký mi dělali testy atd. Přišel doktor a požádal je aby odešly řekl "tak gabrielo teď si musíme vážně promluvit" ........