díl 10

Přišla ke mně, chytla mně za ramena a začala mno cloumat. Okamžitě jsem dostala další záchvat. Vím že mi ta sestra vytáhla kapačku kterou jsem mněla mít přes noc abych neměla záchvaty. Mám strach co když to nikdo nezjistí že mám záchvat co když si budou myslet že jenom spím? Co když tu takhle umřu? Ležela jsem tam dlouho nevím přesně jak dlouho ale připadalo mi to jako věčnocst. Pak se otevřely dveře a někdo vešel "pane bože" vikřikl. Je to můj hezký doktor, přiběhl ke mně a okamžitě mi dal další kapačku a odešel. Po dvou hodinách jsem se probrala a on tam seděl na sedačce a koukal na mně "Ahoj Růženko už jsme mylely že zůstaneš zakletá na věky" usmála jsem se "ještě že mně zachránil můj statečný princ" zasmál se ale mýrně zčervenal. pak mi řekl že je pro mně připraveno to vičištění krve. Po zákroku ubíhaly dny jako po másle, jenom jeden záchvat za dva týdny, konečně mně pustí domů. Přišel den D už jsem se hrozně těšila domů, ráno přišla babi a děda.Oblékal jsem se "konečně normální oblečení "řekla jsem šťastně" už jsme odcházely ale najednou se u dveří objevil můj doktor a v ruce držel krásnou růži "růži pro šípkovou růženku" řekl a  uklonil se jako na audienci u královny. Usmála jsem se a když mi růži předával pro změnu jsem zčervenala já. Doma na mně čekaly Lucka, Tomáš, Marie-Anna, Amanda a Samuel. Bylo to skvělé všichni slavily můj návrat, a skvěle jsme se bavily. Už odpoledne všichni odešly a já jsem odpočívala. Večer mně babička poslala brzy lehnout myslela jsem že kvůli té nemoci ale ona řekla že je to překvapení proč. Ráno jsem se probudila brzy, sešla jsem dolů a tam bylaa Amanda. "jé co tady děláte?" řekla jsem překvapeně a Amanda odpověděla "jedu se tě zeptat jestli by jsi už chtěla natáčet" překvapeně jsem vikřikla "jó super chtěla" ona i babička se usmály "tak dobře pojeď se mnou všechny tvé věci tam zůstali jak byly.Rozloučila jsem se s babičku a s dědou. Vezla mně již známou cestou na natáčení. Když sme tam dorazily prohlásila jsem "tak tohle, to mi chybělo" všichni se rozesmáli odněkud se ozvalo "rozená herečka"všichni mně přivítali. Odemkla jsem karavan jednou jsem si přečetla scénář a už jsem ho zase mněla, vždyť jsem se ho taky učila celej na zpamněť. Začali jsme natáčet. Šlo nám to skvěle, Samuel vůbec nekřičel a pořád chtěl abych si šla odpočinout. Natáčení se ukončilo nezvykle brzy, samozdřejmně opět kvůli mně.Když jsem šla z večeře do karavanu, někdo mně překvapil byl to kluk asi tak 20ti letej "počkej princezno" oslovil mně a přiblyžoval se ke mně ze tmy, mněla jsem pocit jako bych ho znala byl hrozně podobnej mýmu doktorovi "kdo si ?"zeptala jsem se "Adam a jsem komparzista" přibližoval se ke mně blíž a blíž ale já jsem ani o krok necouvla, věděla jsem že je hodný a že mi nic neudělá, nevím  jak ale prostě jsem to věděla.Už byl u mně dělilo nás tak 30cm. Naklonil se ke mně a políbil mně. Sama jsem nechápala své počínání ale neuhla jsem jen jsem stála a polibek jsem mu oplácela.Když ta neuvěřitelně krásná chvíle skončila řekl "promiň, ale asi jsem se do tebe zamiloval" zčervanala jsem ale v té tmě to nemohlo být vidět "nemáš se za co omlouvat, mimochodem líbáš skvěle" Nechápu proč jsem to říkala ani proč jsem se tak chovala ale otevřela jsemsvůj karavan vešl dovnitř a zavřela. Nechala jsem ho tam jen tak stát ...